Je třeba jej svést, nemáme-li prohrát všichni. Předloha nemůže nechat klidným nikoho, kdo s obchodním právem pracuje. Právníky, ekonomy i společnosti, na něž dopadne. Ne že by stávající obchodní zákoník s řadou judikátů k jeho výkladu byl pro praxi ideální. Téměř po dvaceti letech účinnosti jsme si však na něj zvykli, porozuměli mu a naučili se s ním pracovat. Dnešní povědomí o tom, co se smí a co ne, je neporovnatelné s všeobecným tápáním typickým pro "divoká devadesátá".

Návrh zákona, který by jej měl vystřídat napovídá, že s právní jistotou se můžeme zase na pár let rozloučit. Revoluce snad ani nemohla být větší. Změnit se má vše - koncepcí počínaje, terminologií konče. Předkladatelé přeformulovali i ta dnešní ustanovení, jejichž věcný obsah zamýšlejí zachovat a aplikace nečinila potíže. Legislativní kvalita předlohy přitom úrovně obchodního zákoníku zdaleka nedosahuje.

Ruka zpracovatelů se doširoka rozmáchla - bez citu pro detail, úspornost i vnitřní logiku textu, ale též bez respektu ke kontinuitě, a tím i právní jistotě. Návrh vrací zpět do roku 1991, na začátek tápání.

O to více překvapí zjištění, že ministerstvo v důvodové zprávě výslovně uvádí, že nepředpokládá "přímý ani nepřímý finanční dopad návrhu na hospodářské subjekty". Dokonce přiznává, že ani neprovádělo analýzu dopadů, která se obvykle provádí před přijetím nové regulace.

I bez analýzy je však zřejmé, že tak zásadní posun v právu vyvolá miliardové náklady, potřebné na jeho zohlednění a zavedení do praxe. Čím radikálnější změna a horší kvalita předlohy, tím vyšší bude tento náklad, mikroekonomicky i celospolečensky.

Ke konci roku 2010 existovalo v tuzemsku bezmála 350 tisíc společností, jichž se nový zákon bezprostředně dotkne. I kdyby každá vynaložila v průměru jen 10 tisíc korun, činí přímý dopad reformy 3,5 miliardy korun.

Ve skutečnosti budou tyto náklady podstatně vyšší, a to zvláště u větších subjektů. Jen v naší kanceláři jsme analýze návrhu a jeho četných úskalí dosud věnovali desítky hodin a stovky dalších budou nezbytné, bude-li přijat. Hodnota "ušlé příležitosti" se tak jen u nás počítá na stovky tisíc korun. Totéž se děje v právních odděleních všech společností. Tvrdit, že návrh nebude znamenat žádné náklady, tak svědčí buď o naivitě předkladatelů, nebo o jejich přezíravosti k postavení budoucích uživatelů. Bohužel, z obsahu návrhu nakonec čiší obojí. Nový zákon nás přijde pěkně draho!